PF 2017

Tento rok jsem si nějak nemohla vybrat z PFek, tak máte tady hned čtyři. Vyberte si, které se vám líbí.

Rok 2016 byl jak na banánové slupce. Stala se halda věcí. Skoro mám pocit, že se za ten rok toho stalo víc než za posledních deset let v mém životě.

Nejdůležitější změnou bylo, že jsem změnila příjmení. Jelikož já jsem chtěla malou svatbu (mým snem bylo mít svatbu "my dva a svědci") a můj nastávající chtěl opravdu pořádnou veselku, měli jsme nakonec svatby dvě. Tedy svatba jako taková byla jenom jedna - poslední dubnový den se ze slečny Černohorské stala paní Zídková. V modlitebně BJB Brno jsem řekla (dokonce dvakrát!) ANO a od té doby kráčím životem po boku Rosti Zídka. Na obřad mohl přijít kdokoliv, ale samotná oslava proběhla v úzkém rodinném kruhu (i tak nás bylo asi 25). O čtrnáct dnů později jsme měli tzv. posvatební oslavu. Ta se konala na Vysočině - v Sázavském kostelíku byla slavnostní posvatební bohoslužba a poté jsme se přesunuli do tamějšího kulturáku, kde nás slavilo hrubě přes stovku a juchalo se do pozdních ranních hodin. (Já teda odcházela už okolo půlnoci, Rosťa zamykal kulturák asi ve tři...). Pár informací ze svatby je k nalezení na https://svatba-rosta-lucka.webnode.cz

Druhou podstatnou změnou byl fakt, že jsem se hned po svatbě začala znatelně zakulacovat. S Rosťou jsme si řekli, že bychom sice děti chtěli, ale že si kvůli tomu nebudeme nějak přehnaně lámat hlavu - když to půjde, prima, když to nepůjde, škoda, ale žádné harakiri v podobě umělého oplodnění podstupovat nehodláme. Prostě jsme tomu nechali volný průběh ... a zadařilo se hned první měsíc. Takže do konce ledna 2017 by nás mělo být o jednoho víc.

Třetí změna - Rosťa změnil zaměstnání. Práce na stavební fakultě VUT je sice prima, ale místní chlebodárce zrovna neplatí nejlíp, a tak bylo na čase se poohlídnout po něčem jiném. Od února pracuje ve firmě Bilfinger Babcock jako projektant ocelových konstrukcí pro kotle. No a aby se mu po učení nestýskalo, na půl úvazku stále zůstává zaměstnancem VUT, kde se věnuje převážně dálkovým studentům a diplomantům.

Jak už jsem říkala, dá-li Pán Bůh a nic nepředvídatelného nenastane, od ledna se rodinný klan Zídků rozroste o dalšího člena. Abychom měli kde hlavu složit, hned po svatbě jsme se vrhli do rekonstrukce Rosťova staromládeneckého doupěte do podoby bytu, v němž se dá aspoň trochu fungovat ve třech. Brněnská paneláková 1+1 se starým umakartovým jádrem doznala znatelných změn. Teď máme trochu jinou dispozici bytu - pravda, neumíme nafukovat byty, takže je to stále 1+1, ale teď zmizela chodbička a do kuchyně se teď už vejde jídelní stůl. Rekonstrukce se trochu protáhla - nakonec jsme se stěhovali až v půlce prosince a i teď, začátkem ledna, je tu spousta krabic a spousta dodělávek... snad to všechno do porodu stihneme.
Jak říká můj milovaný muž - je to jako na parníku - vlny se valí, je ti blbě, bliješ, ale vystoupit nemůžeš. I když - to je otázka. John Ortberg v roce 2008 napsal knihu "Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi".
Loď je pro nás místem, kde se cítíme pohodlně. A když už tedy ne pohodlně, tak alespoň bezpečně - ve víru všech životních bouří, kterými procházíme. Kdežto voda, na níž máme vystoupit, je divokým živlem - něčím, co nás ohrožuje a z čeho máme strach.

Do roku 2017 nám všem přeji, ať dokážeme pomyslně vystoupit z lodi - tedy ať umíme udělat krok víry a pustit se do neznáma.

Náš oblíbený Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku má heslo: "změny nejsou v pohodě, to se jenom tak říká." Jasně, vyjít ze zóny bezpečí nejspíš nebude v pohodě. Člověk se dostane na cestu, jejíž průběh je značně nejistý. Ale přijmout výzvu a začít navzdory všem nepříznivým okolnostem riskovat a důvěřovat Pánu Bohu je jediný způsob, jak nepřežívat, ale žít.