Den 18: Spánek

"Pepíku, všechno odpuštěno!"

 Tak tohle hlásí Rosťa vždycky, když večer kouká do postýlky. Není divu, Pepík - ostatně jako všechny malé děti - je ve spánku tak strašně sladký...

Dudlík, ňuchňáček a deka

Pepík je konzerva. Když má něco zažitého, tak běda mu to měnit. To se týká i spaní. Chcete-li úspěšně uspat naše dítě, musíte se držet několika jednoduchých pravidel: 

Pravidlo 1: Usíná se zásadně v kočárku

To je jedno, že už se do něj skoro nevejde, prostě chce spát v kočárku, se zataženou stříškou. Pamatuju si, že jsme se jej snažili jednou uspat u nás v posteli. Bylo moře hodin, už byl úplně hotový - a nutno dodat, že my taky. Najednou se sebral a za usedavého pláče slezl z postele. Snažili jsme se mu vysvětlovat, že teď se nejde hrát - ale on si nešel hrát. Vyrazil směrem ke kočárku. Teprve, když věci byly tak jako vždycky, do pár minut byl tuhý.

Pravidlo 2: Ten správný dudlík

Jsem moc ráda, že jsme Pepíka naučili, že dudlík je jen na spaní. Už méně jsem ráda, že jej na spaní tvrdě vyžaduje a bez něj prozatím neusne. Podotýkám, že to musí být ten správný dudlík - klasické socialistické šidítko, sehnatelné jen v drogeriích Teta a sem tam v některých lékárnách. Všechny ergonomické a zdravotní výrobky si strčte někam.

(Jednou jsem mu koupila jiný dudlík. Byl strašně krásný - s námořnickými motivy - a tak jsem neodolala a řekla jsem si, že jej vyzkoušíme. Měl jej asi pět vteřin. Nezapomenutelný zážitek:

• vyzkoušel - tj. párkrát zatahal - a zamračil se,
• vytáhl z pusy a prohlídl jej,
• vrátil do pusy a ještě jednou vyzkoušel,
• zjistil, že to není ten správný dudlík a obloukem jej vyhodil z kočárku a dožadoval se jiného.

 No snad jej časem naučíme usínat i bez dudlíku.

Pravidlo 3: To je moje deka a můj ňuchňáček

Což o to, deku by člověk ještě horko těžko nějak ukecal, ale ňuchňáčka neukecá. Onehdá jsem sháněla čepičku a jela jsem s Pepíkem do C&A. Na jednom ze stojanů, přesně ve výšce očí, visel dvojník Pepíkova "nuchňáčka". Pepík byl úplně nepříčetný - měl pocit, že je to ten jeho a odmítal se ho vzdát. Tak jsem jej koupila s vědomím, že takto si troufnu vzít jednoho ven a nebudu muset trnout, že ho vyhodí z kočárku a nenávratně se ztratí.  Ovšem i proces placení se neobešel bez řevu - prostě chtěl svého ňuchňáčka a nechápal, proč mu ho beru.

Pravidlo 4: Když chci spát, tak prostě spím

Nedávno se mi stalo, že Pepík byl tak strašně utahaný, že si prostě vzal ňuchňáčka a deku, dožadoval se podání dudlíka (neb byl na komodě, kam nedosáhne), vylezl si do kočárku a prostě šel spát, i když bylo teprve deset dopoledne a normálně usíná nejdřív v 11. Celý tatínek - chci spát, tak prostě spím.

Pravidlo 5: ... když nechci spát, nespím!

Když se pokouším uspat Pepíka, protože "už je čas" a on z jakéhokoliv důvodu nechce jít spát, tak to opravdu umí dát najevo. Vytáhne si dudlíka z pusy a podá ti jej, vzápětí podá ňuchňáčka a deku a pak se (pokud není připoutaný) hbitě vysouká z kočárku. Pokud je připoutaný, nadává tak vehementně, že pokud není dostatečně unavený, je lepší jej vytáhnout, nechat ještě půl hodiny cokoliv dělat a pak teprve to zkusit znova.

Pravidlo 6: Šláftruňk

Pokud neměl Pepík obzvlášť vydatnou večeři, je dobré mu na dobrou noc dát 210 ml jeho oblíbeného mlíka (aktuálně vede Hami Batolecí 12 m, bacha, musí být bez příchuti a rozhodně ne to na dobrou noc! Je to konzerva - jedno si oblíbil a jiné fakt nechce). Jinak riskujete, že se ho bude dožadovat v půlce noci. 

Když má hlad, dokáže tu flašku doslova vyluxovat. To je rychlost, s jakou to do sebe nasouká.

Pravidlo 7: Zapomeňte na všechna pravidla!

Když už si myslím, že už jsem to nějak zmákla, že vím, že chodí spát v tu a tu konkrétní hodinu, spí tak a tak dlouho a říkám si, že bych se podle toho mohla zařídit, najednou je všechno jinak. Stačí změna počasí, nemoc, večerní příjezd tatínka či dlouhý pobyt venku a spací režim je zase rozhozený. 

Takže i zde platí heslo "všechno je jinak". Ale zatím díky Bohu spíme... aspoň trochu a aspoň někdy. Dobrou noc!