Den 12: Lumpárny 

V dnešním povídání pokračujeme ve výčtu věcí, které poněkud komplikují situaci. Tentokrát - abych pokračovala v abecedě - jsem je nazvala lumpárnama, i když by se zcela jistě našlo výstižnější pojmenování. Ti, kteří mají už dospělé děti, rádi používají eufemismy typu "objevování světa", my, kteří si užíváme mateřskou dovolenou, bychom tomu dali spíš nálepku "snaha přivézt svou maminku do blázince".

 I u našeho Pepíka platí, že je-li podezřele dlouho ticho, je třeba zjistit proč. 

Kauza toaletní papír

• Pepík pochopil, že toaletní papír patří do záchodu. Jen nechápe, proč by se člověk měl zaobírat trháním na kousky, když se tam dá hodit celý. Tím se přece ušetří spousta času... nebo ne?
• Když už jsme u toho záchodu a toaletního papíru - když ho teda chcete používat po kouskách, tak teda po kouskách - vzít papír a natrhat ho na pidikousíčky a rozházet je po celé koupelně je taky dobrá zábava
  
• Proč vlastně má být toaletní papír složený vzadu na schodku za záchodem? Co kdybychom ho uklidili jinam... co třeba - do pračky? Tam se toho vejde! (Postupně tam odnosil všechny roličky toaletního papíru, co našel, tuším, že jich bylo asi sedm. Naštěstí tu pračku nezapnul...). 

• "Hele mami, jak to krásně práší..., cože, to byla moje kaše?"
  
• "Mami, pojď mi udělat čaj... ty nejdeš? Tak já si ten sunárek udělám sám... Jejda, já jsem ho rozsypal... honem to utřu ručičkou, třeba si toho nikdo nevšimne"

Hela Brdečková, maje děti již odrostlé, mě neustále ujišťuje, že na všechny tyto příhody budu jednou z láskou vzpomínat. To je nejspíš pravda, ale znáte to, v danou chvíli se na celou situaci díváte zcela jinou optikou.