Den 11: Komplikace aneb do kopce a proti větru

Jeden z Murphyho zákonů tvrdí, že když jde něco do háje, nikdo neví, jak je ten háj hluboký. Mnohokrát a mnohými způsoby jsme se přesvědčili o tom, že bitevní plán platí jen do prvního výstřelu. 

Pane Zídek, máme problém... 

Úvodní fotka je z podřezávání zdi. Když už konečně po několikerém přesouvání termínů přijeli chlapi z HW pantů a během dvou dnů se zdálo, že všechno jde tak, jak má, nastala krize. Zeď vedoucí k Holoubkům je v tak špatném stavu, že podřezat diamatnovým lanem nejde - hroutí se, drolí se, padá, trhá to lano a nedá se tam vsunout izolace.  

Po této větě se veškeré mé představy o tom, co všechno se do zimy stihne zhroutily jak domeček z karet. Ono "jinak" znamenalo, že se musí s danou zdí dělat neuvěřitelné psí kusy, aby nám zůstala stát a nespadla na hlavu, měla aspoň nějaké základy a byla v ní izolace. Ufff. 

Kde je ňuchňáček?

Krize ovšem nemají jenom rodiče - takovou malou soukromou krizi může mít i malý človíček. O usínacím rituálu ještě bude řeč později, pro tentokrát prozradím, že jednou z věcí, bez které Pepík neusne, je jeho "ňuchňáček". Protože bez něj Pepík neusne, máme doma hned dva. Ale běda, když jsou k nenalezení.

Jednoho krásného nedělního večera jel Rosťa něco vyřizovat do Žďáru a Pepíka vzal s sebou. Protože venku už byla tma, Pepík usnul v autě. Podařilo se mi ho polospícího uložit ke spánku - jenže ouhá, jeho nuchňáček nikde. 

Obrátili jsme kde co všechno naruby, ale oblíbený usínací plyšák nikde. Pepík se mezitím z polospánku probral do zoufalého hysterického pláče - medvídek, kterým jsem se ho pokoušela utěšit, letěl velkým obloukem pryč, a tak bylo jasné, že dokud se tahle malá plyšová potvora nenajde, tak se prostě spát nepůjde. 

Naštěstí se oba našly. A oba v autě - i když každý v trochu jiném autě. 

• Když se Pepík vydal s tátou na výlet, vzal si ňuchňáčka s sebou. Nicméně jej důmyslně ukryl do zavazadlového prostoru do prázdné bedny s lahvemi od piva, která čekala na výměnu.
  
• Pepík uklízel a ňuchňáčka si schoval do úložného prostoru svého krásného autíčka.

 Uf, aspoň že existuje. Ten úlevný pohled, když jsem mu ho dala do ruky - přitulil se k němu a do pěti minut byl tuhý.