Den 10: Jídlo

Mámo, já mám hlad! 

Náš Pepík hlad opravdu špatně snáší. Obrovská krize nastane, když se málo navečeří a v noci - obvykle tak okolo druhé až třetí ráno - se vzbudí s úporným pláčem. To pak nastává čistokrevné zoufalství na čtyři - HLAD. Tatínek se může snažit utěšovat jak chce, dokud nerozmíchám mlíko a nedonesu mu je, nepomáhá vůbec nic.

Tady se projevuje konzervatismus našeho syna. On chce totiž přesně tohle mléko. Běda, když mu koupíte jiné - třeba s vanilkovou příchutí, nebo Hami na dobrou noc, to totiž vytrvale odmítá! Oblíbil si to svoje jedno a jiné prostě nechce!

Jednu noc se nám podařilo docestovat z Brna do Budče bez mlíka (zůstalo zapomenuté v Brně). To bylo křiku! Nakonec asi po půlhodině pochopil, že mlíko prostě nebude a neochotně se nechal utěšit půlkou jogurtu. 

Hlavně suché...

Možná si vzpomínáte na loňské PFko, v němž byla fotka s Pepíkovou pusou otevřenou dokořán.  Tak tohle nadšení z jídla jej přešlo. Bohužel. Ne že by nejedl, ale už to rozhodně není s takovou chutí. Co jí?

  • těstoviny - suché
  • rohlíky - suché
  • knedlík - suchý
  • toustový chleba - suchý, opečený v topinkovači (to pak přijde, donese ho k topinkovači a pomocí onoho známého EEEE se dožaduje opečení)
  • maso z polívky - jen tak "suché" - rozhodně ne v nějaké omáčce

Co má opravdu rád jsou libovolné plnotučné ovocné jogurty, pribináčky a lipánky - ty by jedl nejraději k snídani, svačině i večeři. Co naopak do pusy nevezme je ovoce - kromě banánů odmítá ochutnat cokoliv jiného. (V létě jsme měli haldu jahod - ochotně nakrmil všechny kolem, ale do pusy si nevzal jedinou).

Když to jí táta, tak to bude dobré

Pokud sedíme společně u stolu a Rosťa něco jí, tak je téměř jisté, že mu Pepík bude chtít ujídat. Je úplně jedno, že na svém talířku má to samé - co kdyby táta měl něco lepšího, že?

A jak jedí vaše děti?