Den 8: Hračky a hraní si

Mňami. Cukroví mám rád 

Hračky, které vydávají zvuky, jsou dětmi všeobecně oblíbené. Pepík dostal k Vánocům (nebo to byly narozeniny?) hrací hrnec od Fisher Price a moc se mu líbil. Mně taky. Chvíli. Přiznám se, že po čase jsem hlášek typu "Čas na čísla" či "Tvary cukroví" měla plné zuby. Poslouchat pořád dokola "Cukrovíčko do hrnce, můžeš si dát, pět kousků cukroví je tak akorát... ", z toho jde jednomu hlava kolem. 

Ale aspoň je vidět, že Pepík má rád i normální hračky. Docela si oblíbil čtení knížek (hlavně těch o autech a těch hýbacích nebo odklápěcích s okýnky), klouzání na skluzavce a stavění lega (jen ze začátku mu to stavění moc nešlo, a tak se u toho pěkně rozčiloval).

Mrkněte na fotogalerii a bavte se.

Hračky jsou zbytečnost ... nebo ne?

I když Pepík nemá svůj vlastní pokoj zaskládaný hračkami, myslím, že v jeho případě to není úplně nutné. Někdy mám pocit, že vlastně žádné hračky nepotřebuje. Ze všeho nejvíc ho baví to, co děláme my dospělí. Nejlepší hračky jsou

  • Nádobí (Máma vaří? Já budu vařit taky)
  • Krabice všeho druhu (dávat jednu do druhé je super zábava, jen nesmí být dvě stejně velké... )
  • Kolíčky na prádlo (je super zábava je mámě krást ze sušáku... no a potom se taky dobře schovávají do těch krabic, to je žůžo, jak vždycky zmizí - otevřít ... a zavřít ... a otevřít ... a zavřít ... pořád dokola)
  • Metr, je jedno jestli skládací nebo svinovací (vždycky, když ho vidí u táty za pasem, tak mu ho vezme, pak obřadně chod a něco měří)
  • Dřevo (Pepík měl období, kdy neustále vyhazoval dřevo z bedny....)
  • Písek, štěrk a piliny (Když táta bere lopatu a něco přehazuje, tak já musím taky!)