Budečská pouť

První víkend v srpnu jako už tradičně patří v Budči pouťové zábavě. I letos přijeli kolotočáři (a ano, i letos jim pěkně pršelo). V sobotu jsem vzala Pepíka okouknout atrakce a odešla jsem s nepořízenou - skákací hrad byl mokrý a z řetízkáče slezl dřív, než stihl objet první kolo.

V neděli to už bylo lepší - u hradu se Pepík potkal se svými kamarády Šimonem a Matoušem (ano, opravdu se tak sourozenci Kaňkovi jmenují :-)), a tak se nechtěl nechat zahanbit a nahoru na skákací hrad lezl velmi hbitě.

Pravda trochu problém nastal, když po prvním sklouznutí (které nejspíš bylo o něco prudší než čekal) sice nadšeně vylezl nahoru, ale pak se bál sjet dolů. Seděl nahoře a řval "MAMA, MAMA". Co teď? Naštěstí se objevil Šíma, a tak tam za ním vylezl a vzal ho za ruku a sjeli spolu. Uf.

Řetízkáč sice v sobotu nezaujal, ale když v neděli viděl ostatní, jak na něm jezdí, tak chtěl taky. A ano - využil svoji omezenou slovní zásobu a nadšeně volal "eště".

Tak snad příští rok bude o něco málo lepší počasí a pouť si užijeme pořádně, v četně pouťové zábavy.