Den 5: Eeeee aneb když Pepík fakt nemluví

Ještě o prázdninách byla Pepíkova slovní zásoba velmi, velmi omezená. Nejčastěji používané dvojici citoslovců věnuji samostatný článek, takže vám je teď neprozradím, abyste nepřišli o pointu. Široce rozšířeným dorozumívacím prostředkem je táhlé, výrazné

Eeeeééééé

Pepík jej umí říkat s různou dikcí, obvykle u toho šermuje rukama, příp. uchopí tvoji ruku a dovleče ji tam, kam potřebuje. 

Takže Eeeeééé může znamenat nejrůznější věci. Třeba

  • strašně mě štve, že tam nedošáhnu, mamíííííí, podej mi .....
  • já fakt nechci (cokoliv)
  • já fakt chci (opět cokoliv - na uvedené fotce chtěl zrovna z linky dolů)

Prostě ono Eeeeééé je něco podobného jako Cimrmanova univerzální akustická konstanta.

Tento příspěvek píšu poslední srpnový den. Pepíkovi je tudíž 19 měsíců a nějaký ten den navíc. V tomto věku některé děti (zejména holčičky) už mluví ve větách, a když už náhodou neříkají sáhodlouhé projevy, tak rozhodně jejich slovní zásoba bývá nezanedbatelná (mama, tata, baba, haf ... ).

Chápete, že občas propadám trochu frustraci. Ne tak dneska. Dnešního dne se stalo něco pozoruhodného. Pepík má strašně rád písničky, a tak kromě toho,že si zpíváme, mu občas nějaké pustím na počítači. Dneska mu tam běžela od FÍHÁ tralala písnička Ajajaj. (Pro neznalé přidávám video)

A Pepík tak kouká a najednou se ozve "Ajajajajaj". A za chvíli znova "Ajajajajaj". No tak se mi zdá, že možná přeci jen to s tím jeho mluvením nebude až tak zoufalé a já se třeba dočkám onoho vědomého "máma".