Den 3: Capiny, kraviny a voloviny

Je naprosto neuvěřitelné, co všechno dokáže Pepíka rozesmát. Čím větší blbost, tím je spokojenější. 

A jedééééém!

Jezdit v kočárku je samozřejmě pohodlnější. Jenže taky větší nuda. To třeba takové ježdění v kolečku (nebo jak se tady na Vysočině říká v kotouči) je daleko větší zábava! A o Tatře ani nemluvím! 

Kočkování

Nevím, jak to mají ostatní děti, ale Pepík má zásadně nejvíc energie těsně předtím, než má jít spát. To mi někdy připadá jako králíček duracel. Strašně rád se kočkuje, z maminky (a někdy i z tatínka, je-li zrovna po ruce) si dělá průlezku a vůbec se strašně rád kočkuje. Co na tom, že rodičovstvo si myslím, že by měl jít spát.

Pepíku, KUK!

Klasické "kukání" drží našeho Pepíka už odmalička. Nejdřív to bylo ono "Kde je maminka?", teď se strašně rád schovává kamkoliv a vykoukne.

Onehdá jsme jeli vyzvednout tátu do Žďáru na nádraží a Pepík musel dělat na taťku KUK zpoza všech sloupů, co tam byly. A že jich tam je!

No a při návštěvě ve Zlíně Pepík zapojil do své záliby v kukání i babičku.

Protože tady na webnode je prostor poněkud omezený, vytvořila jsem na Rajčeti fotogalerii letošních capin, kravin a volovin. Tak mrkněte.