Den 1: Pepík + Auta = velká láska 

Ať si říká kdo chce co chce, prostě lásku k autům mají chlapečci hluboko v genech. Náš Pepík je toho živým důkazem. Miluje auta, a to v jakékoliv podobě. Dobře, pravděpodobně je ještě nejedl, ale moc rád se na ně kouká (na živo i v knížkách) a ještě raději jimi jezdí (teda o něco raději Fordem než Octávkou, protože okna ve Fordu jsou větší a nejsou zatemnělá). 

Pojedeme autem?

Pokud Pepíkovi slíbíte, že s Vámi pojede někam autem, pak vám nezbyde, než to hodně rychle splnit. Ne že řeknete, že pojedete spolu nakoupit a pak si vzpomenete, že máte ještě práci na půl hodiny - riskujete, že Pepík vleze do auta a pak v něm bude půl hodiny čekat (a zhruba po pěti minutách své čekání doplní i zvukovými efekty, které zdůrazňují výrazy nevole...)

Knížky? Jedině o autech

Pepík dostal dvojici knížek s názvem "Děti poznávají ...". Zatímco knížka STATEK zůstává zcela nedotčena, knížku AUTA čteme skoro pořád dokolečka dokola. 

Od té doby prostě kupuju knížky o autech. Když jsem pak viděla dětské knížky v Lídlu, zcela neomylně jsem hrábla pro tu s Dopravními prostředky. Taktéž mi nezbývá než si rozšířit znalosti. Takže teď už nedělím auta jen na osobáky a náklaďáky, ale začala jsem aktivně používat slova jako jsou 

  • grejdr, nakladač, domíchávač, pásový bagr, silniční válec ...
  • džíp, pick-up, limuzína, kabriolet, autojeřáb, double-decker

Myslím, že je jen otázka času, kdy bude aktivně číst tátův Svět motorů.

Podívej, kdo to přijel? 

Když jsem se poprvé vracela z půldenní cesty do Brna na rehabilitaci (srpen 2018), šli mi Pepík s babičkou naproti. Když jsem na něj volala "Ahoj Pepíku, jak ses celý den měl?", jenom mávnul rukou k hlavní silnici, zahlásil, že jde koukat na auta - a vyrazil směr autobusová zastávka. S faktem, že auta jsou podstatně důležitější než já, jsem se vyrovnala v koutě a potají. O týden později jsem už poměrně statečně snášela, že bylo mnohem podstatnější, že přijel autobus, než že z toho autobusu vystoupila máma.