Den 15: Optimální rozvržení nábytku v sekničce

Když se vám z obýváku a ložnice stane staveniště, musíte se přestěhovat jinam. V našem případě byl prostor omezen na obytnou kuchyň, bývalý kurník, půdní prostory nad kůlnou a sekničku.  Právě poslední jmenovaný prostor je tématem dnešního příspěvku. O co jde?

Sek ...co? No prostě seknička

Seknička je prostorná polosklepní místnost, která dříve - rozuměj v dobách, kdy v našem domě ještě byla hospoda - sloužila jako jediná obytná místnost v domě. Postupem času se z ní stalo skladiště a technická místnost v jednom (což stále připomíná velký bojler uprostřed zdi). Je zde nízký strop, krásné klenby a vzhledem k vedle stojící zastřešené verandě neustále tma. 

Z úvodního obrázku je vidět půdorys sekničky. Co ale vidět není jsou krásné klenby, které však znemožňují umístění vysokého nábytku tam, kam si člověk zrovna  vzpomene.

Letní verze bydlení

Prvotní rozložení nábytku v sekničce vzniklo metodou "Tak kam ty postele a skříně dáme? A co třeba sem!" Koneckonců fotku z onoho živelného rozmisťování postelí a nábytku najdete na hlavní stránce adventního kalendáře, a to pod číslem 17 (takže už už pozítří zjistíte, co skrývá).

 U zdi, která sousedí se špajzkou a koupelnou, stály dva velké regály. Vedle levé - Rosťovy - postele ještě přibyl noční stolek. U té pravé nebyl, protože hned vedle postele jsou dveře ven.

Nad čelo Rosťovy postele ještě přibyla knihovna. Pepíkova postýlka byla vedle skříně, pěkně odstíněná od průchodu ode dveří ke dveřím. Vyfocené to nemám - jediná fotka, která demonstruuje rozložení, je tahle z návštěvy dětí u nás. 

Říkala jsem si, že pokoj nafotím, až jej definitivně zabydlím a pořádně uklidím (přece nebudu fotit nepořádek, že?), ale k tomu, abych vše krásně uklidila a nachystala na focení, nějak nedošlo. Proč?

Bude zima bude mráz, kam ty kamna jenom dáš?

S blížící se zimou vyvstala potřeba reorganizace pokoje. Důvod byl prostý - je potřeba do pokoje dát aspoň malá kamna a v tomto rozvržení pokoje byla Pepíkova postýlka blízko místa pro kamna. (Komín vede ve zdi mezi setničkou a kuchyní - na obrázku je to ta nahoře - zhruba v oblasti kde teď stojí křeslo...) I začala jsem hledat jiné rozvržení. 

Zjistila jsem, že je toho tam prostě moc. Takže jeden nádstavec na skříň se vrátil ke svému původnímu účelu a putoval skutečně na skříň, pro tentokrát na skříň v předsíni. Postele jsem otočila o 90 stupňů a přirazila ke zdi a postýlka šla k obvodové zdi.  

Výhodou bylo, že najednou vzniklo neskutečně velké množství volného placu. Bohužel tohle řešení mělo i značné množství nevýhod:

• neuvěřitelně blbě se mi lezlo do postele
  
• nebyla jsem schopná v noci v případě potřeby vstát a vyndat Pepíka z postýlky (v kleče na posteli mi to prostě fakt nešlo a z krátké strany postýlky jsem se k němu nenatáhla)
• je to u obvodové zdi, která v zimě bude pravděpodobně promrzat, takže odtud půjde chlad

Takže ani toto řešení nebylo to finální.

Do třetice všeho dobrého

Nakonec došlo na přesun postýlky do čela našich postelí. Pepíkovi se tato varianta moc líbí - postýlku si oblíbil jako další hrací prostor (což se sice tak úplně nelíbí mě, protože tím padá možnost využívat ji přes den jako peřináč), navíc má z ní pěkný rozhled a když třeba žehlím nebo věším prádlo, rád se zapojuje do činnosti (podává kolíčky či trička na žehlení).

Tak tedy prozatím takto... uvidíme, jak se to osvědčí do budoucnosti.

A co vy? Napište mi, jak byste nábytek rozvrhli vy.